Vítr pofukující vašimi vlasy, mokrá tráva pod nohama a bláto až po kotníky. Avšak pokud máte štěstí, vykoukne na vás občas také pár paprsků slunce. Kolem vás kouzelná příroda, kopce a obrys hradu, který vypadá spíš jako kulisa k historickému filmu než skutečná stavba. A mezi tím ticho občas prolnuté bučením chlupatých krav. Vítejte na Isle of Skye.
Isle of Skye, ostrov na severozápadě Skotska, není destinací, kam se jede „za hezkým počasím“. Jede se sem za divokou přírodou. Program se tu nepíše do itineráře. Určuje ho počasí, kterému se musíte přizpůsobit. Ráno slunce, po obědě déšť, za hodinu mlha tak hustá, že mizí celé kopce. Typicky skotské počasí, které by jinde zkazilo výlet, tu dotváří tu správnou atmosféru. Člověk rychle pochopí, že nemá cenu mu vzdorovat. Stačí si obléct nepromokavou bundu nebo pláštěnku, utáhnout tkaničky a jít dál.
Old Man of Storr: Zkamenělý obr nad oceánem
Výšlap k Old Man of Storr je jedním z výletů, který nemůžete vynechat. Cestou na vyhlídku se sice trochu zadýcháte, ale ta pravá podívaná začíná ve chvíli, kdy se před vámi z ničeho nic vyloupnou obrovské čedičové skály tyčící se do výšky. Působí skoro jako z fantasy příběhu. Počasí si s vámi pohrává i tady. Než vyjdete nahoru, nevíte, zda uvidíte panoramatické výhledy, nebo zůstane vše zahalené mlhou. Ale o to víc to stojí za to, protože nevíte, co vás po vystoupání překvapí.
Když se mlha rozestoupí, zaleskne se pod vámi hladina moře a zelená údolí, která vypadají jako z jiného světa. Stará legenda místních komunit vypráví, že špičatá skála pnoucí se do výšky je ve skutečnosti prst obra, který zde kdysi pobýval. Když zemřel a byl pohřben, jeho prst zůstal trčet ze země jako věčná stráž nad ostrovem. Dnes tu tato „stráž“ čelí nejen větru, ale i množství turistů. I proto je důležité držet se vyznačených tras – půda pod obrovým prstem je křehká a každý krok mimo stezku přispívá k ohrožení krajiny.
Fairy Pools: Ledové osvěžení v říši víl
Pokud se vydáte dál k úpatí pohoří Black Cuillin, narazíte na Fairy Pools. Křišťálově čisté tůně s padajícími vodopády vypadají jako vystřižené z pohádky, ale nenechte se mýlit – voda v nich je ledová a divoká jako Skotsko samo. Místní povídačky varují, že tůně jsou branami do světa víl, které se tu za úplňku koupají.
Říká se, že kdo se v tůni vykoupe, získá požehnání víl. Přes ledovou vodu však ne každý najde odvahu. Každý by však měl mít na paměti i praktičtější stránku a to zachování čistoty vody a přírody. Naštěstí se místní příroda setkává s respektem a i přes množství návštěvníků zůstává voda i její okolí krásně čisté.
Eilean Donan Castle: Symbol nezdolnosti
Než ostrov opustíte, nemůžete minout Eilean Donan Castle, hrad, který jako by vyrůstal přímo z vod hladiny Loch Duich. Je to jedna z nejfotografovanějších staveb Skotska a místo, kde se historie rodinných klanů prolíná s legendami o odvaze a věrnosti.
Původně pevnost postavená na počátku 13. století proti Vikingům, později zabrán pro podporu jakobitských povstání – Eilean Donan je symbolem odolnosti. Pevnost je symbolem odvahy a nezdolnosti. Hrad i po částečném zbourání v 18. století znovu stojí a láká k návštěvě. Když stojíte na kamenném mostě a sledujete, jak se nad hradem honí mraky, uvědomíte si, že součást cestování je také respekt k příběhům, které jednotlivá místa vyprávějí.
Cestovat s respektem: Jak zanechat jen stopy v blátě
Obdivovat krásu Isle of Skye a celého Skotska však znamená mít na paměti i to, jak zranitelná tato divoká příroda ve skutečnosti je. Udržitelné cestování Skotskem není jen o tom, že si po sobě odnesete všechny odpadky. Jde o hlubší respekt k místní komunitě, která tuto krajinu dotváří. Jak na to? Držte se na vyšlapaných stezkách, abyste nezpůsobovali erozi křehké půdy, respektujte pravidla parkování a vyhněte se kempování na místech, která k tomu nejsou určená. Podpořte místní obyvatele tím, že dáte přednost malým rodinným kavárnám, penzionům či lokálním průvodcům před velkými řetězci. Skotská příroda nám otevírá svou náruč a dává nám nahlédnout do světa bájí a legend, my jí za to můžeme vrátit respekt a lásku, aby v ní tyto legendy mohly žít i pro další generace a my za sebou zanechali pouhé otisky pohorek v blátě.
Text: Johana Ješátková, Foto: Martin Florian