Na přelomu ledna (21.–28. 1.) se Tereza z Pomezí zúčastnila mezinárodního training course s názvem Facilitators Playground. Projekt hostila estonská organizace Shokkin a byl zaměřený na facilitaci her, práci se skupinou a kvalitní reflexi zážitků. Díky své práci dostala Terka možnost vyjet a ráda se teď podělí o to, co zažila a jak se do podobných projektů může zapojit kdokoli další.
Cesta plná zápletek
Hned na cestě přišel nečekaný zvrat. Při přestupu v Kodani Terce pravděpodobně zůstala peněženka v letadle, dál pokračovala jen s pasem: bez občanky, platebních karet i kartičky pojištěnce. Komunikace s aerolinkou byla komplikovaná a dlouho nebylo jasné, kde se doklady nachází (a jestli se vůbec najdou) a zatím stále nemá informace. I s takovým startem ale projekt nakonec proběhl skvěle. A zkušenost připomněla, že flexibilita patří k cestování i k práci s lidmi.
Game mastering: když lektor není hlavní postava
Silným tématem kurzu byl game mastering: role facilitátora během hry. Tu uvedla metafora, že game master je trochu jako Gandalf: ví víc, než ukazuje, přichází ve správný čas a zasahuje jen tehdy, když je to potřeba. Účastníci pracovali se třemi přístupy k vedení hry:
- Exkurze lodí: všechno vysvětlit a vést účastníky za ruku.
- Hození do vody: nechat je plavat a reflektovat až zpětně.
- Voda se záchranným kruhem: dát základní oporu a prostor objevovat.
Jako nejvyváženější se ukazoval třetí přístup. Pojmenovali jsme také 9 fází herní session: od přípravy přes hru, deroling, debriefing až po follow-up.
Nároční účastníci nejsou problém, ale výzva
Další blok se věnoval práci s „typickými“ rolemi ve skupině: podporovatel, klaun, sabotér, workaholic… V modelových situacích se ukázalo, že:
- energii klaunů je lepší využít než potlačovat,
- u sabotérů fungují otázky na motivaci místo tlaku,
- zapojení celé skupiny často uvolní napětí přirozeně.
Neexistují univerzální odpovědi a postupy. Klíčová je citlivá facilitace a práce se skupinovou dynamikou.
Debriefing jako most k učení
Část programu patřila i debriefingu a Kolbovu cyklu učení. Velký důraz byl kladen na pestrost forem: psaný nebo anonymní debrief, neverbální reflexi, práci v malých skupinách i moderované diskuzi. Důležité je dát účastníkům prostor mluvit mezi sebou, facilitátor není vyslýchající, ale moderátor. Stydlivější lidé nemusí mluvit nahlas, často jim vyhovuje psaná nebo individuální forma.
Estonsko mezi lesy, sněhem a saunou
Většinu dní jsme strávili kousek od Viljandi, uprostřed zasněžené přírody. Poslední den jsme program uzavřeli v Tallinnu v kanceláři hostitelské organizace. A ano, došlo i na koupání v zamrzlé řece při –14 °C a tradiční saunu, která je nedílnou součástí místní kultury.
Návrat přes půl Evropy
Cesta zpět byla kapitola sama pro sebe: Tallinn–Vilnius letadlem (se ztraceným odbaveným kufrem), pak vlakem do Mockavy, dál do Varšavy a nočním busem do Brna. Do Meziříčí dorazila Terka další den v 6:30 ráno po víc než 24 hodinách na cestě. A jak se říká, i cesta je cíl. Bylo to sice náročné, ale rozhodně to stálo za to.
Co je Erasmus+ a SALTO?
Erasmus+ je program Evropské unie, který podporuje vzdělávání, práci s mládeží a mezinárodní spolupráci. Training courses jsou krátké mezinárodní vzdělávací pobyty (většinou 5–10 dní), kde se účastníci učí nové metody, sdílejí praxi a potkávají lidi z celé Evropy. Náklady na cestu, ubytování i jídlo jsou zpravidla hrazené z programu.
Pro vyhledávání a podporu těchto aktivit existuje síť SALTO Youth, kde najdete databázi aktuálních projektů. Zapojit se můžete buď:
- přes organizaci, která podobné projekty realizuje,
- nebo přihlášením se přímo na výzvy zveřejňované na platformách SALTO.
Pokud vás láká vyjet, učit se novým věcem a přivézt si zkušenosti, tahle cesta rozhodně stojí za to.
