Písečná krajina mihotající se za oknem, rozhovory se zvědavými staříky “rukama nohama”, ještě jedno kolo UNA a lahev studené vody jako dar z nebes. Vzpomínky, které už vám nikdo nevezme. Co obnáší cestování po středoasijském Uzbekistánu na vlastní pěst – a vlakem?
Už při první rešerši nás překvapí, že zde jezdí rychlovlaky. Dosahují až 250 km/h a spojují Taškent s Bucharou. Rychlovlak v Uzbekistánu nese jméno Afrosiyob – podle legendárního starověkého města Afrosiyob, které se nachází na okraji dnešního Samarkandu a je považováno za jeho historického předchůdce. Název tak symbolicky propojuje moderní cestování s bohatou historií a kulturním dědictvím této oblasti.
A přesně na tento spoj nasedáme i my. A nejen na něj. Uzbekistán projedeme vlakem ze západní Urgenče až do Andijanu kousek od kyrgyzských hranic. V tomto článku s vámi nasdílíme tipy, jak se na podobný trip vydat taky. Prakticky si popíšeme všechny spoje, jak koupit jízdenky a kde se zastavit. Veškeré uvedené ceny se vztahují k červnu/červenci 2025.
Rychlovlak Afrosiyob
A začneme právě rychlovlakem. Využijete jej na první část cesty z Taškentu do Samarkandu a ze Samarkandu do Buchary. Výhodou je rychlost a komfort oproti běžným spojům. Výměnou za to si ale lehce připlatíte, i tak nás ale jízdenky vyšly ve druhé třídě na pár set korun. Ve vlaku dostanete dokonce i svačinový sáček a kelímek, do kterého vám zalijí horkou vodou kávu 3v1. A navíc zde chodí stevardi s čerstvým džusem, ovocem a dalším občerstvením. A jako bonus – v obou případech vlak dorazil načas.
V Buchaře staví vlak celkem daleko od centra, naštěstí vás ale zachrání Yandex Taxi. Cesta nás vyšla na pár desítek korun. Celkově jsme se po městech nepohybovali jinak, kromě Taškentu, kde jsme jezdili i metrem. Jízdy jsou spolehlivé, jen se připravte na to, že většina aut nebude mít pásy.
Z Buchary dál na západ už rychlovlak nečekejte. Jede se poctivou lůžkovou soupravou. Velmi zvažte, jakou třídou pojedete. Třetí třída je sice levná, ale především v létě je zde opravdu vedro (ačkoli se dá narazit i na vagóny s klimatizací). Na kratší přejezdy se to ale dá zvládnout. V průběhu cesty si navíc můžete dokoupit i ledovou vodu, meloun, nanuky a nebo třeba i hračky a vějíře od prodejců, kteří pravidelně procházejí soupravou.
Z Buchary trvá cesta do Chivy přibližně 5-6 hodin. Tady je dopravní zajímavostí především to, že Chivu s nedalekou Urgenčí, kam se vydáme následně, spojuje jediná trolejbusová linka v Uzbekistánu. A operují ji české vozy Škoda.
Za nás asi nejhorší úsek cesty vedl právě z Urgenče do Nukusu. Jedna odpoledne, přes 40 stupňů. Změnily se nám plány a na poslední chvíli už bylo míst poskrovnu. Vychytali jsme tak lehátka, do kterých pražilo slunce. Alespoň jsme zakryli okna prostěradly, ale i tak nám bylo na padnutí. A nejhořčí moment? Když jsme zjistili, že vlak prvně jede v opačném směru. Tam se otáčí a zhruba po třech hodinách cesty se vracíme jen pár kilometrů severně nad Urgenč. Až potom se reálně přibližujeme cíli. Tento úsek by šel určitě vyřešit taxíkem/sdíleným autem, ale my jsme si to prostě chtěli projet vlakem se vším všudy.
Jediné místo, kam se nedostáváme vlakem, ale letadlem, je Muynak. Více o něm v samotném článku. Ve zkratce se jedná o bývalé přístavní město, které leželo u třetího největšího jezera světa – Aralského. Jenže jezero vlivem nadměrného pěstování bavlny téměř celé vyschlo a nyní v Muynaku na jeho dně najdete poušť a na ní rezavějící lodě. Linku provozuje SilkAvia a létá se 19místným českým letadlem z Kunovic L410.
Zlatý hřeb ale nastává pro cestu zpět na východ. Noční vlak, který vás z Nukusu doveze až do Taškentu. Tady volíme druhou třídu. Narozdíl od otevřeného vozu máme celé kupé sami pro sebe. Čeká na nás i čaj a cukříky s potiskem rychlovaku. Navíc je hned ve vedlejším voze jídelák, takže si dopřáváme na dobrou noc jedno pivo, langman a polévku s pelmeni. Celkově cesta trvá 16 hodin a do hlavního města této středoasijské země přijíždíme opět včas.
A kam dál? Nás čeká týdenní výlet do Kyrgystánu a i k cestě na hranice využíváme vlak. Cestu si přitom rozdělíme na dvě části. Soupravou s běžnými sedačkami se vydáváme prvně do Kokandu. Krajina je výrazně jiná. Zatímco při cestách na západě jsme projížděli dlouhými pouštěmi, tady trať lemují vysoké hory.
K hranicím nám zbývá ještě jeden přejezd. Tentokrát do Andijanu (a z něj potom maršrutkou až k hranicím). Do něj se ostatně po našem kyrgyzském dobrodružství vracíme a tentokrát stavíme přes noc v Margilanu, kde můžete navštívit tradiční hedvábné továrny.
Doteď naše spoje neměly zpoždění a vše šlo hladce, osud nás ale bez zpoždění cestovat nenechal. Na našem posledním spoji jsme nakonec nabrali zpoždění a velkolepou cestu “tam a zase zpátky” jsme si prodloužili o další dvě hodiny.
Jak koupit jízdenky na uzbecký vlak?
Jízdenky na uzbecké vlaky je nejlepší kupovat s předstihem, zejména na rychlovlaky Afrosiyob, které bývají rychle vyprodané. Do prodeje jdou 45 dní předem. U běžných spojů jsme nakonec zvládali kupovat i jízdenky s denním předstihem. Obecně ale bylo obtížnější něco ulovit na západě, kde jsou atraktivní turistická místa – a hlavně už zbyla jen horší místa. Na východě jsme kupovali na poslední chvíli a některé spoje byly poloprázdné.
Nejjednodušší je využít oficiální mobilní aplikaci UzRailway nebo webové stránky státních železnic, kde si můžete vybrat konkrétní spoj, třídu i sedadlo. Platba probíhá online platební kartou a jízdenku obdržíte v elektronické podobě – stačí ji pak ukázat při nástupu z mobilu. Aplikace je v angličtině a funguje spolehlivě. Pro jistotu jsme ale měli jízdenky i vytisknuté.
Při nástupu průvodčí vždy kontrolovali, jestli jméno na jízdence sedí se jménem v pasu.
Některé spoje jezdí každý den, jiné jen párkrát do týdne. Je tedy potřeba při tvorbě itineráře rovnou sledovat jízdní řády. Obecně jsme ve zmíněných městech zůstavali od jedné noci po noci tři.
